Christmas

Hey guys, so it`s here, I am trying to write my first blog in English language, wow, it`s huge change, but be patient and forgive me my mistakes.

Christmas, 

It`s here, holiday of Santa Claus, red nose`s Rudolph, bush and gifts. Here more commercial then back home in Czech, but on the other hand more religious then ever before in my life. This X-mass will be probably the most different in my whole existence. In different (and sometimes strange country), with new people, with no mom ( I have Tammy but my mom is only one sorry). I will also share bush with my "siblings" for first time and don`t have potatoes salad ( I don`t really miss it :D). It`s gonna be great and happy and sad and full of mixed feelings in one time and I really looking forward this so please cross your fingers for me. 

New Year`s eve

It will be also strange. First time in five years I will celebrate with my family, and first time since I was ten it will be with no champagne ( maybe not but I don`t expect it). It will be strange, but after crazy parties it will be nice rest and peace, watching the stars in the middle of the frozen lake with frozen smile on the face, yeah it will be great ( but with my luck it will be cloudy or snowstorm :D ). 

I only want`s to say two things:

1) Thanks to my host family for their generous with they accepted me in their lives 

2) Merry christmas to everybody, stop hunting the presents and just hug each other and be in peace and love, that`s all what the Christmas are about.  

Neco malo novinek dil 1.

Ahoj, asi je treba rici co vsechno se deje, v mem zivote, ve svete. 

Takze od srpna jsem ve "velkem" svete, cimz mam na mysli, ze jsem v USA. Je to docela zajimava zeme, neni tak spatna jak jeji odpurci hlasaji, a ani tak skvela jak jeji priznivni peji. Je to tu suma sumarum stejne, jako vsude kolem. Neco maji paradni, neco je strasne az nemyslitelne, to same jako v Evrope a u Nas.

Tim, ze jsem si to uvedomil, jsem zacal byt mnohem vice hrdy na to ze jsem Cech, uvedomil jsem si co to znamena. Neni to o tom ziv v Cesku, je to o tom vazit si svych predku a sveho naroda. I kdyz je to tu moc pekne, tak rodna kotlina je hezci. Je to proste doma.

Vsechno je tu vetsi, auta, mesta( mozna ne vetsi, ale roztahanejsi), nakupni centra, kostely, solidarita ( aspon u lidi s kterymi sem se setkal). Nadruhou stranu jsou tu nevyhody, vsechno je tu roztahane ( neda se tu chodit, chodniky nejsou) coz znamena, ze bez auta je to tu skoro neobyvatelne. Velke metropole jako treba Minneapolis je neco jineho, ale zase tolik jich tu neni. 

Uplne uzasne jsou tu skoly ale o tech zase az zitra.

Jsem zpet ?

Ahoj, je to dlouha doba co jsem se ozval naposledy, jarku skoro pul roku. Ale opet dostavam potrebu vykricet do sveta co me trapi, co me bavi, co se deje. Ale asi to bude trosku jinak nez normalne. 

1) Nemam hacky a carky, za coz se omlouvam, a to diky memu pobytu v USA

2) Jsem mozna trochu jiny, par veci se ve me asi zmenilo, mozna cely ja :D

3) Precetl jsem toho na internetu hodne, a jsem plny novych vemu, jen nevim jestli je dokazu zachytit

Doufam, ze se opet najdou nejaci ctenari, kteri si budou chtit precist jak vidi svet uz skoro dospely kluk. 

Zatim ahoj, brzy napisu zase neco.

Rozpory

Tak myslím, že vám dlužím docela hodně informací. Hodně jsem vás v poslední době zanedbávall. Tak se to ted pokusím nahradit. Už mám konečně vézum do států. Teda řekli, že mi ho dají ale v ruce ho budu mít až zítra. Odlétám 12 srpna a to dokonce z Ostravy, ano je to blizoučku, ani neumím popsat jak se ted cítím. Na jednu stranu se tam moc a moc těším na tu novou zkušenost, na moje sestřičky, Tammy a Eda (moje hostující rodiče) a na tu druhou stranu se mi nechce opouštět Kačenku, moji milovanou Kačenku. Moji lásku, kterou jsem hrou osudu získal až ted. S ní se cítím silný, v bezpečí a zamilovaně (což abych pravdu řekl jsem jještě ve svém životě nezažil). Cha asi Bůh chce podstoupit nějakou zkoušku, tak doufám že to zvládnu. Další věc je, že jsem byl na Fishnet summer campu. Letos tam bylo jenom 5 holek z Ameriky a to ještě z různých koutů. Ale moje kamarádka Noelle, která mě učila angličtinu byla naprosto úžasná, a musím ji za spoustu věcí poděkovat. Asi mi spolu s Luckou ukázala cestu po které se ted celý vyděšený dávám, a začínám chápat a být v klidu. Jsem ted plný takovýdle rozporů. Obnovil jsem svůj vztah se sestřičkou z Prahy a její naprosto úžasnou kamarádkou, se kterou jsem toho neprobral ani zdaleka tolik kolik jsem chtěl. Tak snad by ICQ které už konečně má. :D Jsem vděčný za to že vás znám lidičky,  že se za mě nekteří modlíte. Moc díky

Štěstí

Dneska jsem byl po dlouhé době naprosto štastný, na dnešním dnu nebylo vůbec nic špatného. Ráno jsem byl se svými dvěma kamarády na golfu, který mi dneška šel, pochopil jsem o čem je odpal. Dopravili sme se tam na skutru coz bylo paradne osvěžující. Pak moc dobrý oběd a následná několika hodinová akce s mými dalšími přáteli a většina z nich jsou opravdu mí hodně parádní a milovaní. No a pak byla dlouhá procházka, spor o balonky, nasledné tatrální vystoupení s odchodem a podobně. Další průběh dne byl takový, že doma se mě babka zeptala jestli jsem opilý, že se tak směju a mamka mě malý moment podezžívala že jsem zhulený, ale pak když jsem řekl, že jsem byl na procházce tak pochopila (moje maminka je chápavá). Nechápete? tak to je možná dobře :D

Rodinka

Tak první kontakty s rodinkou ve státech vypadají naprosto úžasně. Budu mít tři sestřičky Erin (16), Shannon (13) a  Caitlyn (11). Moje paní domácí je Tammy a pan domácí je Ed. Od dvou starších holek už mám Myspace a tak sem videl jejich fotky (fakt kocky, a ty jejich kamarádky :D).
Holky jsou mi mentálně docela hooodne podobné, pohodářky, hodně prdlé (aspon bude zábava). Erin řekla, že se spolu budeme učit golf, takže je to naprostá paráda. Chodí na ryby, na lov (Ed prý picnul i medvěda). Mají koně (možná zlepším i svoje jezdecké umění). Vypadá to na moc pohodovou rodinku, tak se moc a moc těším (mlatím do všeho dřevěného abych to nezakřikl !!!!!). Tak to je asi tak všechno, jen sem měl potřebu se s vámi podělit.

Cesty

Vypracovávám si konverzační témata do francouzského jazyka a jsem u tématu Cesty. Opět mě to nutí přemýšlet, asi je to tím, že mě ted jedna čeká. U6 vík kdy letím, je to 12. srpna. Dochází mi pomalu ale jistě, že každá cesta má svůj začátek, prostředek a konec. Jedna cesta ted končí, je třeba se začít loučit, ale další začíná a je třeba se balit. Nené to komické? Cesta je jiné pojmenování pro Život, taky začíná, probíhá a končí. Žijeme si své nesčetné životy a přitom vlastně jen jednu velkou Cestu, nebo je to naopak? Kdo ví? Cesty přivádí lidi dokupy aby je vzápětí znovu rozdělily, je to zábavné čekat co bude za další zatáčkou. Každý z nás je cestovatel, každý sme objevitel, voyager :D jojo a sme zase u toho Star Trek je cool seriál (ale to zase někdy jindy). Celým tímhle chci jen říci, aby sme se nebáli na našich cestách deště, ani větru, vždy nas zavedou na klidnější místa aby je pak zase mohla vystřídat ta zajímavá. Takže "cestě zdar!" NAZDAR

Doklepem to spolu

Mám básnickou náladu ale nenapadají me rýmy. Jsem unavený, není to jenomnevyzpáním, ale všemi spory s lidmi, které mám rád, jsem unaven z toho jak lidem musím lhát, jsem unavený tím něco hrát. Proc nejde žít tak trochu v poklidu?? Kdyby nebylo pár dobrodinců, díky jejichž úsměvu sem schopen ráno vztát z postele, a které potom odrazuji svou zmatenosti (ano nevim prostě o čem mluvím do telefonu no, sem prostě DOWN). Mrzí mě, že lidem nevědomky ubližuju a že není vše ok ale asi to tak má být. Nebaví mě se neustále omlouvat i když jsem nic neudělal, nebaví mě být tímprvním co to všechno oprevuje. Tak si říkám, jěště že odjíždím. Nemyslím to zle, mám vás moc rád lidi, ale je to tu takové napjaté. Je třeba změnit vzduch, asi mě už nemůžete ani cítit a já vá chápu. Takže doklepem to a bude to v pohodě.

Dolíčky

Znáte to, den blbec. Z postele spadnete, kopnete se, polijete se kávou, venku prší a vy dupnete do kaluže, která je až po kotníky. Pohádate se s člověkem, který pro vás znamená hodně, ač on to tak možná nebere (další špatná věc, isn´t it ironic?). Ale pak příjde něco naprosto úžasného. Uslyšíte nakažlivý smích, někdo po vás hází popkornem a je nakažlivě dobře naladěn. Pak tam člověk jen tak sedí a kochá se, a čeká na každý úsměv jako čekají nomádi v poušti na déšt, prostě jako na zázrak, aby viděl ty děsně sexy a nádherné dolíčky ve tváři. To tam tak sedíte a  děkujete Bohu, že někomu dal dar zlepšovat náladu. Aspon na chvíli člověk zapomene na žabomyší války z jedním milovaným člověkěm a na další naprosto rozpadly vztah s člověkěm druhým, se kterým si hledáte cestu spátky k sobě a ono to ne a ne jít. Proto dívejdte se kolem sebe, vnímejte a nasávejte každý úsměv, každý moment kdy se ty dvě kouzelné prohloubenini na tváři, mají totiž kouzelnou moc.

Babinec

Ahoj lidičky, moc se kaju, že jsem tak dlouho nepřizpíval, ale bylo to způsobené nervozitou, strachem a taky nedostatkem času. Ale teď je času ještě míň a nervozity ještě víc. Začněmě nějakou novinkou. Tak třeba: přišel mi druhý dopis. Moje rodinka žije asi 30 kiláků od Minneapolis na takovém pěkném předměstí s městečkem jménem Wyoming. Školu budu mít asi 10 km od domu (což je na americké poměry poměrně kusek). Budu mít tři sestřičky Erin(16), Shannon (13), Caitlyn (11) takže to bude pěkný babinec. Rodinka navíc chová dva psy, tři kočky a jednoho koně. Google Earth mi řekl že 620 m daleko je dolfové hřiště (že bych se tu zpropadenou hru konečně naučil :D). Okolí vypadá nádherně a z jednoho emailu (ted cekam na dalsi a nejak jim to trvá) se ukazuje že i Tammy, moje host mother, je velice príma paní. Takže mě začíná popadat cestovní horečka, ale taky panika. Panečku vizum, letenku, kufr, sehnat kacky na laptop a fotak, kurna jak se to vsechno stihne, musím si užít lidí které tu nechám (všechny ale fakt nestíhám tak musím vybírat) a času je čím dál tím mín. Ale jsou tu lidi, kteří mi budou fakt moc a moc chybet, je zajímavé že to jsou většinou holky :D ale ne myslím to tak jako, že kamarádky (i když kdo ví že? :D). Musím se trochu vzdělat na poli fotografie, abych vám mohl alepson částečně zpřostředkovat to co tamuvidím já.

Venku jasně svítí sluníčko, házíme si frisbee a je pohoda. Pohoda do te doby než si uvědomím pár věcí. Jako třeba,  že si s těmi lidmi přestávám rozumět, je to plné starých nevyřešených problémů a také lásek. Dívám se na lidi s kterými jsem v komtaktu už 6 roků a uvědomuji si, že je moc neznám, ne tolik kolik si zaslouží, ne tolik kolik bych chtěl. Dívám se jim do tváře a vidím dospělé rysy, vidím v nich značnou nezávislost a se spoustpu z nich si už (ještě?) nemám co říct. Je to smutné zjištění, velké množství známých s kterými se čas od času pobavím, ale těch přátel, kteří mě mají rádi se všemi mými chybami (a ž ejich nemám málo), kteří mi pomáhají když mi není hej, tak těch je opravdu málo. Vím tito lidé se můžou v čase menit, mohou přijít noví, a staří odejít, je to nezastavitelný běh času a asi to tak má být. Ale ve skutečnosti sme tu na to sami. Nikdo za nás nemůže cítit déšt na tváři, strach před velkým krokem, lásku, nenávist, štěstí. To musíme zvládnout sami, vychutnat si to i přetrpět. Smířit se s tím, že je to boj sám za sebe a ne za jiné, není to tým o pěti lidech, ale jen koncert o jednom účinkujícím.

Minnesota

Tak to vypadá že zrovna tam pojedu. Ano nejspíše pojedu di Minnesoty. To je stát na severu tak uprostřed, u těch velkých jezer. Největší město je tam Mineapolis a to je už celkem velké městečko. Hory tam asi moc vellké nejsou ale je tamplno lesů, a taky doufám že je tam plno parádních lidí. První pocity byly šok, nééééé tam ne, to přece není vysněná Californie. Ale tedkom si říkám, kurna dobře, že jedu tam, bude tam sranda a nebude tam takovy hic. Tož prostě jsem ščašný jak malé děcko.

Nezprznil jsem to ale užil si to

Panečku to byla jízda. Už jsem se pořádně vyspal a odpočal a tak jsem schopen vam trochu poreferovat, včera to bylo hooodně duchovní ale taky tam bylo parádní věci které nebyly až tak spiritualní. Tak třeba peanat butter je naprosto famozní s jamem, úžasné cheetos chips (vykašlete se na anglický pojem crisps, jsou to proste chips). Holky pořád chodí v pyžamových kalhotech, prý i do školy, naučil jsem je pár sprostých slov, přetáhli jsme jedno auto doprostřed pole, sežrali hromadu 
cookies a parádně si to užili. Poznal jsem mnoho parádních lidí, kteří mě toho dost naučili, okusil jsem si jaké to je být překladatelem a moc sem to neprznil (což beru za obrovské vítězství). Jakžtakž sem se naučil házet s míčem na football (neni to tak lehke jak to vypada), zahrál si úžasný
soccer, slušný basket, plno karetních her a pamparádní kulečník. Myslím že jako příprava do ameriky je to parádní ne :D

God bless you

Haleluja, to ale byla síla. Naprosto úchvatné. Ještě nikdy jsem nezažil takovou atmosféru a takovou přítomnost jako právě v posledním týdnu. Viděl jsem co se dá za jeden týden změnit. Kolik se toho dá změnit. Kolik se toho dá udělat. Byl jsem svědkem vývoje lidí a jejich změny. Před očima se mi měnili v naprosto jiné bytosti. Smáli, plakali, pak se zase smáli ale hlavně nebyli sami. Tím, že jsem mohl být s nimi jsem se taky změnil, posunul jsem se dál (Jirka už bude vědět). Byl jsem tam s lidma, kteří za svůj život hodně prožili, ale přezto si nestěžovali, neříkali jak 
je všechno napytel a podobně. Jen se modlili, a byli štastní. Neříkam, že nenastanou v jejich životě chvíle kdy nebudou brečet, neříkam že mají lehčí život (právě naopak), ale říkam, že jsou štastní a hlavně nejsou sami. K některým příjde rychle, někdo musí hledat dlouho (opravdu dlouho). Ano večer sme byli všichni unavení, ale byli sme spolu, stěhovali auta a bylo nám dobře. Vím, že většinu lidí asi jen tak lehce neuvidím znova, ale některé možná poznám ve Státech, vím že na mě aspon jednou za čas bude někdo myslet, možná se i pomodlí a že mi vysvětlí čemu nerozumím
(jako třeba Matěj).

Opava

Ahoj, mrzi mě, že sem v posledních dnech píšu tak sporadicky, ale když příjdu domů tak už jsem maximálně vyštavený. Dneska se s vámi jen chci podělit o náladu, kterou mám. Dnešek byl zajímavý den, Po dlouhe době sme si trochu pokecali s Magdou, pokecal
jsem i s Lenkou, což se stalo asi poprvé a zjistil jsem, že je to pohodová holka (nejen hezká). Připravuju se na odjezd do Opavy, kam se taky moc těším (i když ještě nevím do čeho se sbalím). Sem moc rád, potkám nové lidi, trochu si odpocinu od těch stávajících. Pokecám s lidickama na se kterýma sme ted neměli moc času. No prostě to bude paráda (teda doufám).  Dostal jsem čokoládu od Lucky, kterou jsem si tam zapomenul kdysi davno ale to nevadí. Nic to nemění. Do odjezdu se sem asi nedostanu, ale až přijedu tak se těšte na záplavu nových zážitků.

Krásný den

Dnešek byl opravdu nádherný den. Strávil jsem ho s mou nejlepší kamarádkou a s jednou hodně dobrou (i když menší problémy sme tedkom spolu měli) v parku a učili jsme se češtinu. Sluníčko krásně svítilo, já se trochu opálil a dokonce se opravdu trochu té literatury naučil. Prožil jsem úžasný čas s úžasnými lidmi a s liddmi, které si chci ještě užít než odjedu. Tak sme tam seděli, skakali po sobě, tančili, a přeskakovali. Snědli cele Diska, prošli český realismus a opálili se. Pamparádni odpoledne, nemyslíte?

Spáááááát

Tak dneska budu spinkat jako nemluvně. Na dnešek jsem spal jenom asi 4 hodinky, měli jsme totiž takovou menší pokerovou sešlost, no a pak přišla cool akcička. Cena útěchy Přemka trochu nakrkla a tak všechno bylo v pořádku a bylo parádně. Gabka mi jen už musí poslat fotky a bude to naprosto dokonalé. Pak náš fantastický rozhovor s Jenou. Lidičky moc diky za to že jste a že děláte to co děláte. Keep going

Strach a přátelé

Poslení půlrok byl pro mě naprosto zlomový. Dostal sem pěkně po čuni, pobyl si v nemocnici, dosud nedostal vysvědčení a tak podobně. Nadruhou stranu se mi teď plní můj největší sen. Ano, v létě jedu do Států. Tak dlouho jsem o tom snil a najednou je to tu. Páni, neumím to jinak nazvat. Ale s tím taky přišla řada obav a strachů. Bojím se, že nebudu rozumět, neudělám dojem, nebudou mě mít rádi a tak podobně. Bojím se, že tam budu sám a bez přátel. Nadruhou stranu mě ten strach žene dál a dál. Pociťuji taky takové nutkání s ním bojovat. Všem dokázat, že na to mám (ale hlavně sobě). Že nejsem budižkničemu a že si ten rok užiju. Těším se na nové lidi, na nové prostředí. Poznám kdo opravdu jsem a co ve mě je, nebo není. Moc se na tu zkušenost těším, ať už dokonalou, nebo hororovou. Za to poslední období jsem poznal, že jsou lidé, kteří mě mají rádi a co ve mě věří a já je nemůžu a ani nechci zklamat. Moc si vážím vaší podpory (hlavně tvojí K.). Bez vás bych nebyl takový jaký jsem.

Zdravíčko

Ahoj, dlouho jsem tady nic nenapsal. Je to z části proto, že mě nic nenapadalo, a pak jsem taky sledoval Gilmors girls. Jeden z nejúpžasnějších seriálů všech dob. Jen sem se smál a bavil se naprosto fantastickými dialogy. Je to proste pamparádní. Dneska mám naprsoto vygumovaný mozek z mnoha filmů, kteríé jsemdneska viděl. Takže něco pořádného napíšu zítra.

Změna

Ahoj lidičky. Tak mě zase napadlo sem něco napsat. Dneska jsem prožil celkově parádní den. Byl jsem porpvé ve Výškovicích a celkem se mi tam i líbilo. Ale je pravdou, že není důležité kde jsem, hlavně že tam se mnou jsou fajn lidé. Další krásnou věcí je smíření. Asi to zní nějak moc filozoficky, ale je to tak. Smíření s porážkou. Brát věci tak jak jdou, řešit problémy a nestěžovat si jen. Nehroutit se z každé nepřízně osudu. Na to teď přicházím. Je to asi tím přijetím na pobyt do Spojených Států, asi mě to dost změnilo. Tak nějak jsem se smířil sám se sebou, se svými chybami, vlastnostmi (to neznamená, že na sobě nechci pracovat). Tak nějak teď vidím věci trochu jinak, tráva je trochu jinak zelená, obloha jinak modrá. Možná je to jen dospívání, ale je to zvláštní pocit cítit jak se člověk mění. Jestli vám to nedává smysl tak se omlouvám, ale jinak to vystihnout asi neumím. Zatím se mějte mí milovaní čtenáři.

Děkuji

Omlouvám se za dvoudenní odmlčení. Bylo způsobeno parádními akcemi . které jsem prožil. Ale ty zrovinka nejsou na pořadu dne, dnes se s vámi chci podělit o krásný poklid a harmonii, který zažívám dneska. Na chatě krásně svítilo sluníčko, naprosto úžasná procházka mi pomohla zapomenout na dlouhý čas ztrávený doma u počítače. Ptáčci zpívali, slunce přímo šajnilo, vše tak jak má být. Takových poklidných dnů moc není. Jsou spíše dny zlé, kdy se věci kazí a kazí a nebo dny kdy je člověk úplně mimo štěstím vzrušením (neříkám že je to špatně, ale srdce potřebuje trochu oddychu). Za tento parádní den chci moc poděkovat.

Věřme si

Je to asi lidskou přirozeností, nevěřit sám sobě. Alespoň já si moc nevěřím, svůj strach schovávám za sebevědomé řeči a podobně ale vevnitř se často třesu jako ratlík. Jsem trochu masochista a baví mě tenhle strach překonávat, ale je tu pořád. Dneska jsem byl v čajovně s naprosto úžasným člověkěm a ten mi v tomhle trochu otevřel oči. V dubnu bych měl asi týden pomáhat jedné skupince amíků při nějaké akci v Opavě, mám tam být v podstatě jako překladatel, ale spíše jim budu dělat společnost. Dlouho jsem se toho hoooodně bál ale ode dneška je to už jen taková ta lehká nervozita, takové to šimrání v břiše které nám říká , že právě prožíváme něco vzrušujícího. Řekl jsem mu,  že se toho hodně bojím a on mě uklidnil, hele navrhnul ti to tvůj učitel angličtiny a kamarad, který tě zná už skoro 4 roky. Kdyby si nebyl jistý že na to máš, tak ti to nenabídne. Uvědomil jsem si, že když mi věří lidé kolem, tak je nemůžu sklamat tím, že si nebudu věřit sám. A to mě v tuhle dobu drží nad vodou. Tohle období je pro mě plné radostných zpráv, které ovšem přinášejí velké změny a tím pádem i strach z nepoznaného a z něčeho nového. Vím, že jsou kolem mě lidé, kteří mi věří. A já je nezklamu, budu bojovat a prát se s každým problémem se stejnou vervou s jakou si budu užívat každý krásný okamžik který mě čeká. Až čas ukáže kam mě to dovede, ale myslím si, že budoucnost nemůže být tak špatná.

Bojovat nebo to vzdát?

Myslím že každý z vás už si někdy takovou otázku položil. Po něčem moc a moc toužíte a snažíte se o to už dlouho ale ono to pořád ne a ne vyjít. Kamarádi kolem říkají: "Vykašli se na to, nemá to cenu, akorát se zničíš." nebo něco velmi podobného. Dlouho si s tím sám lámu hlavu a začínám docházet k názoru, že se to neda generalizovat. Není obecné pravidlo ani zásada. Záleží na tom, jestli ta věc stojí zato hrát až do konce (někdy hořkého) a snažit se vyhrát nad světem (někdy s pomocí zázraku), nebo při větších nebo složitějších problémech vzít nohy na ramena s hláškou: " Popojedem". Jsou věci které člověk ovlivní sám, a tam je útěk jen zbabělostí a já se ho nedopustím (překonávám strach, je to dobrá terapie) ale když jde o vztahy je to o něčem jiném. Na průměrný vztah je potřeba alespoň dvou nezávislých bytostí. Když to druhá necítí stejně tak má to potom cenu? Bojovat stylem, však ona časem podlehne? Ano snaha je důležitá ale ne přehnaně. Je třeba se naučit i jinou věc než se jen nevzdávat. A to přiznat porážku. Já se to právě učím a je to těžká věc.

K tomuhle tématu jsem složil i básničku


slza sjela po tvari
srdce stoji na strazi
to pred cim si utikal
to ceho ses bal
to pred cim ses schovaval
to tu stoji dal
sam nevis proc a jak ale preze vsechno
ty jdes dal a dal

Trocha poezie

jsi hvezdokupa
stejne krasna
jsi smaragd
stejne vzacna
jsi morsky vanek
stejne slana
jsi spanek
stejne nezbytna
jsi moje vsechno
neodchazej slecno


svetlo se strida s tmou,
ty rany dostavas od obou.
nevis jak se vyhnout nestesti
v hloubi citis smer ke stesti
je blizko, ruku jen natahnout
snaz se, nenechej ji uprchnout



kdyz se to poprve stalo,hudba hrala
malych trpytek mela si plnou tvar
v ocich se zrdcadlila hvezdna zar
za vsechno co potom prislo, zavsechno ta chvile stala



jdes po ulici a najednou se svet zastavi
jdes po ulici a chodnik nohu nastavi

videl jsem mraky, videl jsem slunce
hladil jsem vlasky hladil jsem ruce
mel jsem rad, a dostal kosem
ryl jsem v zemi ryl jsem nosem
je krasa otrepat se a jit dal
je krasa zamirit a pak rict pal
je krasa mit po boku par pratel
je krasa mit te po boku, jsi muj pridel
dostal jsem te v balicku, ktery se zatoulal
kazdy kout jsem kvuli nemu prozkoumal



clovek starne, poznava o co v te hre jde
poznava ze musi vsadit, poznava a jde
proti proudu, nekdy sam, nekdy s nekym
nechce byt sam ale co mu zbyva, s peknym
domem to jde lip ale jen o tom to neni,
je smutne kdyz v nem s tebou nikdo neni
jen na ceste zivotem poznas kdo je s tebou
jen dopredu musis jit a ne zpet, vem je ssebou
pomuzou a ty jim, jdi a per se s kazdym a o vse
jen pak to stoji zato jen potom si muzes prituknout ve skle
ve skle nalitou whiskey a vruce horicim doutnikem rict oka Světe




 

Reklama

Dneska jsme ve škole v hodině angličtiny brali reklamu. Domácí úkol zní najít pro mě nějakou zajímavou reklamu, a potom o ní anglicky hovořit. Tady to nebudu dělat anglicky ale česky.
Tato reklama mě opravdu dostala. Na první pohled vypadá vulgárně a naprosto hloupě. Proč slušně vypadající gentleman v obleku vystrkuje prostředníček na celý svět? Ale pak mi to došlo, je totiž velice důležité kdo takovou reklamu dělá. V tomto případě je to značka Bentley, jedna z těch mála společností, která reklamy nepotřebuje. Ti kdo potřebují vědět co to je tak ti to vědí a ten zbytek může jen snít. Já jsem se v té reklamě našel. Pro mě je to spíše než reklama produktů reklama těch kdo to kupují. Podle mého skromného názoruu ta reklama říká fuck you, everybody. Ale ne v tom špatné významu který by mohl znamenat jako že jim na ničem nezáleží. Význam tohoto prostředníčku je spíše: "Říkejte si co chcete, vyslechnu si to ale neřídím se podle nikoho jiného, tohle je způsob jak to dělám já a tohle je moje cesta." Neustále se na to musím dívat. Bez jakýchkoli hlášek, sloganů nebo náročných a složitých fotek, jen jednoduché foto říkající vše. To je pro mě ideální reklama. Proto skládám velkou poklonu tvůrcům. Pánové (a možná i dámy) jste borci.

Škola

Začal bych takovým trochu méně náročným tématem. Školou. Navštěvuji jeden docela známý výuový institut a začiná to na mě zanechávat určité následky. Nevím jestli to jsou následky zrovna vědomostního charakteru ale určitě to jsou zajímavé životní poznatky.
Tak třeba, v poslednich asi dvou třech týdnech sme začali být pod dohledem jako někde v káznici. Každý student který nebyl ve škole přesně v 8:O5 (hodina začíná ve čtvrt) tak nebyl vpuštěn do školy až po začátku hodiny (aby měl pozdní příchod). Pak to šlo dál, až sme zkončili u toho že každý při vchodu do školy musí ukazovat studentský průkaz. No skutečně jako někde na vojně. Na takové kraviny má škola dost času a sil, ale na to aby konečně dali opravit kopírku ne.
Stejně tak jako přístup některých profesorů je hrozný. Po měsíci od napsání písemné práca jsem se dotázal zdali je paní "profesorka" má opravené načeš mi bylo odpovězeno: " ne já pracuji jen 8 hodin denně". V tu chvíli jsem chtěl vřaždit. Ale je to celé o lidech, je škoda, že lidé kteří nás mají motivovat, pomáhat nám se rozvíjet a nalézat správny směr naší budoucnosti to berou jen jako zaměstnání od devíti do čtyř, je to škoda a pakse nemáme co divit, že to u nás vypadá jak vypadá.

Tak zatím dostávám jen podporu, i člověk od ktereho sem to ani trochu nečekal mi řekl: " dobrý nápad, přiber lidi ať se to rozjede" a to mě moc potěšilo. Proto v tom budu pokračovat a pokusím se postupně zvedat úroveň. Takže všem děkuju za podporu a jedeme dáááál :D

Píšu jak jsem slíbil

Včera jsem slíbil, že dneska napíšu první opravdový příspěvek. Doufal jsem, že se stane něco naprosto úžasného co tady budu publikovat. Nestalo se.  Byl to takový ten obyčejný den, takový ten den, kdy ráno spadnete z postele. Ukopnete si palec při cestě do koupelny. Nadruhou stranu nebyl tak zlý. Ve škole mě nikdo z ničeho nezkoušel, dostal jsem slušnou známku z francouzštiny, při cestě do školy se na mě usmála krásna blondýnka. Jak říkám obyčejný den plný kladů i záporů. To mě nutí zamyslet se nad tim jak plynou naše životy. To sem asi přehnal, tak tedy můj život. Mé dny jsou většinou obyčejné, ale přibývá těch u kterých si řeknete: "WOW, pro tohle stojí zato žít."
Nebudu to dal prodlužovat, ani nebudu dělat fiozofický rozbor svého život, ale jen chci říct že vždy je z čeho a na co se těšit.

Poprve bloguji

Ahoj jsem Honza ale všichni mi říkají Vala. Napadlo mě, že začnu psát na internet své zážitky, pozatky a příběhy. Pro pobaveni, poučení a nebo jen tak. Takže dneska je neděle a v pondělí přidám první příběh.