Strach a přátelé

Poslení půlrok byl pro mě naprosto zlomový. Dostal sem pěkně po čuni, pobyl si v nemocnici, dosud nedostal vysvědčení a tak podobně. Nadruhou stranu se mi teď plní můj největší sen. Ano, v létě jedu do Států. Tak dlouho jsem o tom snil a najednou je to tu. Páni, neumím to jinak nazvat. Ale s tím taky přišla řada obav a strachů. Bojím se, že nebudu rozumět, neudělám dojem, nebudou mě mít rádi a tak podobně. Bojím se, že tam budu sám a bez přátel. Nadruhou stranu mě ten strach žene dál a dál. Pociťuji taky takové nutkání s ním bojovat. Všem dokázat, že na to mám (ale hlavně sobě). Že nejsem budižkničemu a že si ten rok užiju. Těším se na nové lidi, na nové prostředí. Poznám kdo opravdu jsem a co ve mě je, nebo není. Moc se na tu zkušenost těším, ať už dokonalou, nebo hororovou. Za to poslední období jsem poznal, že jsou lidé, kteří mě mají rádi a co ve mě věří a já je nemůžu a ani nechci zklamat. Moc si vážím vaší podpory (hlavně tvojí K.). Bez vás bych nebyl takový jaký jsem.