Haleluja, to ale byla síla. Naprosto úchvatné. Ještě nikdy jsem nezažil takovou atmosféru a takovou přítomnost jako právě v posledním týdnu. Viděl jsem co se dá za jeden týden změnit. Kolik se toho dá změnit. Kolik se toho dá udělat. Byl jsem svědkem vývoje lidí a jejich změny. Před očima se mi měnili v naprosto jiné bytosti. Smáli, plakali, pak se zase smáli ale hlavně nebyli sami. Tím, že jsem mohl být s nimi jsem se taky změnil, posunul jsem se dál (Jirka už bude vědět). Byl jsem tam s lidma, kteří za svůj život hodně prožili, ale přezto si nestěžovali, neříkali jak
je všechno napytel a podobně. Jen se modlili, a byli štastní. Neříkam, že nenastanou v jejich životě chvíle kdy nebudou brečet, neříkam že mají lehčí život (právě naopak), ale říkam, že jsou štastní a hlavně nejsou sami. K některým příjde rychle, někdo musí hledat dlouho (opravdu dlouho). Ano večer sme byli všichni unavení, ale byli sme spolu, stěhovali auta a bylo nám dobře. Vím, že většinu lidí asi jen tak lehce neuvidím znova, ale některé možná poznám ve Státech, vím že na mě aspon jednou za čas bude někdo myslet, možná se i pomodlí a že mi vysvětlí čemu nerozumím
(jako třeba Matěj).
Žádné komentáře:
Okomentovat