Doklepem to spolu

Mám básnickou náladu ale nenapadají me rýmy. Jsem unavený, není to jenomnevyzpáním, ale všemi spory s lidmi, které mám rád, jsem unaven z toho jak lidem musím lhát, jsem unavený tím něco hrát. Proc nejde žít tak trochu v poklidu?? Kdyby nebylo pár dobrodinců, díky jejichž úsměvu sem schopen ráno vztát z postele, a které potom odrazuji svou zmatenosti (ano nevim prostě o čem mluvím do telefonu no, sem prostě DOWN). Mrzí mě, že lidem nevědomky ubližuju a že není vše ok ale asi to tak má být. Nebaví mě se neustále omlouvat i když jsem nic neudělal, nebaví mě být tímprvním co to všechno oprevuje. Tak si říkám, jěště že odjíždím. Nemyslím to zle, mám vás moc rád lidi, ale je to tu takové napjaté. Je třeba změnit vzduch, asi mě už nemůžete ani cítit a já vá chápu. Takže doklepem to a bude to v pohodě.