Krásný den

Dnešek byl opravdu nádherný den. Strávil jsem ho s mou nejlepší kamarádkou a s jednou hodně dobrou (i když menší problémy sme tedkom spolu měli) v parku a učili jsme se češtinu. Sluníčko krásně svítilo, já se trochu opálil a dokonce se opravdu trochu té literatury naučil. Prožil jsem úžasný čas s úžasnými lidmi a s liddmi, které si chci ještě užít než odjedu. Tak sme tam seděli, skakali po sobě, tančili, a přeskakovali. Snědli cele Diska, prošli český realismus a opálili se. Pamparádni odpoledne, nemyslíte?

Spáááááát

Tak dneska budu spinkat jako nemluvně. Na dnešek jsem spal jenom asi 4 hodinky, měli jsme totiž takovou menší pokerovou sešlost, no a pak přišla cool akcička. Cena útěchy Přemka trochu nakrkla a tak všechno bylo v pořádku a bylo parádně. Gabka mi jen už musí poslat fotky a bude to naprosto dokonalé. Pak náš fantastický rozhovor s Jenou. Lidičky moc diky za to že jste a že děláte to co děláte. Keep going

Strach a přátelé

Poslení půlrok byl pro mě naprosto zlomový. Dostal sem pěkně po čuni, pobyl si v nemocnici, dosud nedostal vysvědčení a tak podobně. Nadruhou stranu se mi teď plní můj největší sen. Ano, v létě jedu do Států. Tak dlouho jsem o tom snil a najednou je to tu. Páni, neumím to jinak nazvat. Ale s tím taky přišla řada obav a strachů. Bojím se, že nebudu rozumět, neudělám dojem, nebudou mě mít rádi a tak podobně. Bojím se, že tam budu sám a bez přátel. Nadruhou stranu mě ten strach žene dál a dál. Pociťuji taky takové nutkání s ním bojovat. Všem dokázat, že na to mám (ale hlavně sobě). Že nejsem budižkničemu a že si ten rok užiju. Těším se na nové lidi, na nové prostředí. Poznám kdo opravdu jsem a co ve mě je, nebo není. Moc se na tu zkušenost těším, ať už dokonalou, nebo hororovou. Za to poslední období jsem poznal, že jsou lidé, kteří mě mají rádi a co ve mě věří a já je nemůžu a ani nechci zklamat. Moc si vážím vaší podpory (hlavně tvojí K.). Bez vás bych nebyl takový jaký jsem.

Zdravíčko

Ahoj, dlouho jsem tady nic nenapsal. Je to z části proto, že mě nic nenapadalo, a pak jsem taky sledoval Gilmors girls. Jeden z nejúpžasnějších seriálů všech dob. Jen sem se smál a bavil se naprosto fantastickými dialogy. Je to proste pamparádní. Dneska mám naprsoto vygumovaný mozek z mnoha filmů, kteríé jsemdneska viděl. Takže něco pořádného napíšu zítra.

Změna

Ahoj lidičky. Tak mě zase napadlo sem něco napsat. Dneska jsem prožil celkově parádní den. Byl jsem porpvé ve Výškovicích a celkem se mi tam i líbilo. Ale je pravdou, že není důležité kde jsem, hlavně že tam se mnou jsou fajn lidé. Další krásnou věcí je smíření. Asi to zní nějak moc filozoficky, ale je to tak. Smíření s porážkou. Brát věci tak jak jdou, řešit problémy a nestěžovat si jen. Nehroutit se z každé nepřízně osudu. Na to teď přicházím. Je to asi tím přijetím na pobyt do Spojených Států, asi mě to dost změnilo. Tak nějak jsem se smířil sám se sebou, se svými chybami, vlastnostmi (to neznamená, že na sobě nechci pracovat). Tak nějak teď vidím věci trochu jinak, tráva je trochu jinak zelená, obloha jinak modrá. Možná je to jen dospívání, ale je to zvláštní pocit cítit jak se člověk mění. Jestli vám to nedává smysl tak se omlouvám, ale jinak to vystihnout asi neumím. Zatím se mějte mí milovaní čtenáři.

Děkuji

Omlouvám se za dvoudenní odmlčení. Bylo způsobeno parádními akcemi . které jsem prožil. Ale ty zrovinka nejsou na pořadu dne, dnes se s vámi chci podělit o krásný poklid a harmonii, který zažívám dneska. Na chatě krásně svítilo sluníčko, naprosto úžasná procházka mi pomohla zapomenout na dlouhý čas ztrávený doma u počítače. Ptáčci zpívali, slunce přímo šajnilo, vše tak jak má být. Takových poklidných dnů moc není. Jsou spíše dny zlé, kdy se věci kazí a kazí a nebo dny kdy je člověk úplně mimo štěstím vzrušením (neříkám že je to špatně, ale srdce potřebuje trochu oddychu). Za tento parádní den chci moc poděkovat.

Věřme si

Je to asi lidskou přirozeností, nevěřit sám sobě. Alespoň já si moc nevěřím, svůj strach schovávám za sebevědomé řeči a podobně ale vevnitř se často třesu jako ratlík. Jsem trochu masochista a baví mě tenhle strach překonávat, ale je tu pořád. Dneska jsem byl v čajovně s naprosto úžasným člověkěm a ten mi v tomhle trochu otevřel oči. V dubnu bych měl asi týden pomáhat jedné skupince amíků při nějaké akci v Opavě, mám tam být v podstatě jako překladatel, ale spíše jim budu dělat společnost. Dlouho jsem se toho hoooodně bál ale ode dneška je to už jen taková ta lehká nervozita, takové to šimrání v břiše které nám říká , že právě prožíváme něco vzrušujícího. Řekl jsem mu,  že se toho hodně bojím a on mě uklidnil, hele navrhnul ti to tvůj učitel angličtiny a kamarad, který tě zná už skoro 4 roky. Kdyby si nebyl jistý že na to máš, tak ti to nenabídne. Uvědomil jsem si, že když mi věří lidé kolem, tak je nemůžu sklamat tím, že si nebudu věřit sám. A to mě v tuhle dobu drží nad vodou. Tohle období je pro mě plné radostných zpráv, které ovšem přinášejí velké změny a tím pádem i strach z nepoznaného a z něčeho nového. Vím, že jsou kolem mě lidé, kteří mi věří. A já je nezklamu, budu bojovat a prát se s každým problémem se stejnou vervou s jakou si budu užívat každý krásný okamžik který mě čeká. Až čas ukáže kam mě to dovede, ale myslím si, že budoucnost nemůže být tak špatná.